eFUEL-TODAY je iniciativou bft (Bundesverband Freier Tankstellen und unabhängiger Deutscher Mineralölhändler e.V.), německé národní organizace nezávislých čerpacích stanic a prodejců minerálních olejů, jejímž cílem je prezentovat inovace v rámci sdružení a celého odvětví. Platforma eFUEL-TODAY.com byla spuštěna v roce 2021 jako online informační hub, kde spotřebitelé najdou všechny důležité informace a novinky o e-palivech.

K podpoře e-paliv potřebujeme především dvě věci: povědomí veřejnosti a přijetí v očích spotřebitelů. Cílem iniciativy eFUEL-TODAY je právě toho dosáhnout. Pomoci může každý, kdo bude sdílet náš obsah v sociálních médiích a šířit tak informace. Ty, kteří se chtějí s propagací dlouhodoběji a intenzivněji pomáhat, uvítáme jako oficiální partnery kampaně. Stanou se tak součástí jedinečné sítě v oboru syntetických paliv, ale také budou moci využívat řadu dalších výhod. Neváhejte nás oslovit!

E-paliva jsou synteticky vyráběná kapalná paliva na bázi vodíku a oxidu uhličitého (CO2). Vyrábějí se za přispění obnovitelné elektrické energie. Oxid uhličitý pro jejich výrobu lze získat například ze vzduchu, z odpadních materiálů biogenního původu nebo z průmyslových procesů. To znamená, že při jejich spalování se neuvolňuje žádné další CO2, pouze to, které byl použito při jejich výrobě. E-paliva jsou proto klimaticky neutrální.

Surovinami pro výrobu e-paliv jsou v zásadě CO2 a voda. Jejich zpracováním se vytvářejí stejné chemické molekuly, z nichž se skládají fosilní paliva.
Existuje řada výrobních postupů. E-paliva vždy nejprve vyžadují vodík, který se získává elektrolýzou z vody. K elektrolýze klimaticky neutrálního vodíku se používá elektřina z obnovitelných zdrojů energie. Následně se vodík kombinuje s kysličníkem uhličitým a syntetizuje se na kapalné palivo. Tento výrobní postup se nazývá Fischerova-Tropschova syntéza. Další z možností zpracování vodíku a CO2 je například proces metanizace. Procesů výroby syntetické nafty, parafínu nebo složek benzínu existuje celá řada. Na obrázku níže je princip výroby e-paliv znázorněn schematicky.

Další z možností využití čistého vodíku je jeho spojení s dusíkem a výroba syntetického čpavku (Haberova-Boschova syntéza). I se čpavkem se počítá jako s úložištěm nebo přenašečem čisté energie. Zdá se, že velký potenciál má například v lodní dopravě, ale objevily se i motory pro přímé spalování čpavku v nákladních automobilech.

E-paliva jsou velmi praktická, protože jsou chemicky podobná konvenčním (fosilním) palivům: Lze je využít ve stávající infrastruktuře pro fosilní paliva – snadno se přepravují běžnými cisternami a lze je rychle a bezpečně tankovat v existující síti čerpacích stanic. Jsou vhodná k použití v existujících motorech bez úprav. Díky vysoké hustotě energie mají vozy srovnatelný dojezd jako s fosilními palivy.

Jejich velkou výhodou je, že jsou volně mísitelná s konvenčními palivy a biopalivy. To je důležité pro zahájení a postupný náběh jejich produkce. Není třeba rezervovat speciální stojany na čerpacích stanicích, i pouhým jejich přimícháním do běžně prodávaných paliv se již snižují emise, protože přimíchaná část e-paliv je klimaticky neutrální. Celá síť čerpacích stanic a skladů pohonných hmot může být i nadále efektivně využívána.

Elektřina musí pocházet z obnovitelných zdrojů, jako je slunce, voda nebo vítr. Pokud by bylo k jejich výrobě byla využita elektřina z uhlí, nebylo by možné považovat e-paliva za klimaticky neutrální klimaticky neutrální. Při spalování uvolňují e-paliva pouze takové množství CO2, jaké bylo potřebné k jejich výrobě, nevznikají žádné další emise. Skutečné oběhové hospodářství.

E-paliva jsou klimaticky neutrální, ale nejsou z pohledu skleníkových plynů bezemisní. CO2 je však přirozenou součástí ovzduší. Spalováním e-paliv se do ovzduší neuvolňuje žádné nové CO2, pouze se tam vrací to, které bylo využito pro jejich výrobu. To je klíčový rozdíl oproti fosilním palivům, která do ovzduší uvolňují CO2, které do nich bylo uloženo před miliony let.

Na první pohled vykazují e-paliva v cyklu „tank-to-wheel“ nízkou účinnost. Pokud se však podíváme na celý proces trojúhelníku udržitelnosti (ekologická-sociální-ekonomická), jsou e-paliva výhodnější než fosilní paliva. Podle současných zjištění se při spalování e-paliv ve srovnání s konvenčními palivy snižuje i množství dalších emisí, např. pevných částic a dusíku. E-paliva se zatím nevyrábějí v průmyslovém měřítku. Hlavním důvodem je neatraktivní prostředí pro investory, protože současné politické podmínky nedávají investicím do výroby těchto paliv dostatečnou perspektivu.

E-paliva mají potenciál stát se základním pilířem udržitelných dodávek energie. Ve prospěch velkého významu e-paliv hovoří skutečnost, že kromě stávajících vozidel lze i nadále využívat stávající infrastrukturu pro zásobování, distribuci a skladování. Tím se zásadním způsobem snižují náklady a zjednodušuje přechod k nízkouhlíkové a bezuhlíkové dopravě. Kromě toho jsou kapalné zdroje energie stále nejjednodušším způsobem, jak skladovat energii beze ztrát i po delší dobu a přepravovat ji na delší vzdálenosti.
V oblasti letectví a lodní dopravy nabízejí e-paliva dokonce téměř bezkonkurenční perspektivu, protože koncepty elektrického pohonu nejsou vzhledem k dnešním technickým možnostem baterií reálnou alternativou. Odborníci se shodují, že klimatických cílů můžeme dosáhnout pouze s udržitelným energetickým mixem. K tomu potřebujeme e-paliva jako ústřední stavební prvek.

Přestože rozhodujícím investicím zatím brání regulatorní bariéry, řada menších výrobních jednotek již začíná s náběhem výroby. Pokud vše poběží podle předpokladů, měla by se první e-paliva objevit na trhu ještě letos. Na webu eFUEL-TODAY budete samozřejmě průběžně informováni o hlavních událostech týkajících se dostupnosti e-paliv.

Termín e-paliva označuje řadu syntetických paliv z obnovitelných zdrojů (reFuels), jejichž výroba je založena na elektrolýze vodíku. Proces elektrolýzy vodíku je energeticky velmi náročný, a náklady na palivo jsou proto silně spojeny se dvěma nákladovými faktory:

• dostupností výrobních zařízení a
• ceně „zelené“ elektrické energie

Náklady na výrobu „zelené“ elektrické energie v oblastech bohatých na slunce a vítr jsou dramaticky nižší než například v Německu. Solární elektrárny v Saúdské Arábii dosáhly již před lety hodnot kolem 25 haléřů za kWh a od té doby se dále snižují. Elektřina z větrných turbín ve vysokých nadmořských výškách v Chile s více než 7 000 hodinami plného zatížení a stálým směrem větru ročně stále stojí mezi 25 až 50 haléři za kWh.

Takto a s ohledem na probíhající další vývoj nejsou náklady na palivo v řádu nákladů na dnešní fosilní paliva nereálné, i když jsou u současných pilotních elektráren zatím přirozeně vyšší.

V Evropě i ve světě je v přípravě nebo realizaci řada investičních projektů. Některé z nich již dodávají synteticky vyráběnou naftu nebo benzín, ovšem zatím ve zcela zanedbatelném množství. Společnosti Porsche a Siemens Energy společně připravují pilotní projekt v Chile, který bude v roce 2026 vyrábět 550 milionů litrů paliva. Stejně jako Německo a Evropa i mnoho slunných a větrných oblastí světa v současné době zkoumá své šance na přechod od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům energie pomocí vodíku a na vodíku založených palivech. Úvahy ve prospěch e-paliv jsou přitom stále častější. Ze studie World Energy Council (2020) vyplývá, že průkopníkem, pokud jde o vodík a jeho navazující produkty, jako jsou syntetická paliva, není Německo nebo Evropa. I když se strategie liší v závislosti na geografických podmínkách, je zřejmé, že Čína, Austrálie, Japonsko atd. jsou ve vývoji těchto paliv mnohem dál.

E-paliva se vyrábějí zcela synteticky a mohou tak být naprosto přesně přizpůsobena konkrétní oblasti použití. To znamená, že je možné stejně dobře cíleně vyrábět palivo pro leteckou dopravu, dieselové nebo benzínové motory, přičemž toto palivo má shodné vlastnosti s fosilním palivem a je s ním plně mísitelné. Použitelnost ve stávajících vozidlech tedy není absolutně nijak omezena.

V současnosti se do motorových paliv přimíchávají biopaliva. U benzínu jde obvykle o 5% (E5) až 10 % (E10) bioetanolu, u nafty o 7 % (B7) metylesterů. Obojí příměs již měřitelně přispívá k ochraně klimatu. E-paliva jsou jiný koncept. Jde o zcela uměle vyrobená paliva, která ale stejně jako biopaliva musí splňovat ty samé technické normy pro pohonné hmoty, jaké splňují fosilní paliva nebo biopaliva. Proto je také lze bez problémů míchat s jinými palivy a používat v dnes běžných motorech vozidel.

Česko, Německo i většina dalších evropských zemí nebude v dohledné budoucnosti soběstačná ve výrobě čisté („zelené“) elektrické energie, nebude schopna uspokojit potřebu dopravy, domácností a průmyslu po čistém energetickém zdroji. Bude proto nezbytné energii do Evropy dovážet, ostatně to se děje dlouhodobě v podobě dovozu ropy a plynu. Potom ale dává smysl vyrábět elektřinu v oblastech, kde je to nejefektivnější. Přeprava kabelem, ale ani v podobě čistého vodíku není ekonomicky ani logisticky vhodná, ideální je již v místě výroby přeměnit elektrickou energii v syntetické palivo nebo syntetický čpavek. Po dovozu do Evropy je nejefektivnější energii využít v přepravované podobě (například e-palivo) a nepřeměňovat ji zpět na elektřinu.

Nikoli, e-paliva jsou stejně bezpečná a stejně snadno se používají jako paliva fosilní. Platí pro ně stejné zdravotní, ekologické a technické specifikace a normy jako pro současná paliva.

E-paliva lze používat na stejných místech a stejným způsobem jako dnešní běžná kapalná paliva, tj. jako benzin a naftu. Lze je využívat v dopravě, chemickém průmyslu, energetice, … Mají téměř shodnou chemickou strukturu, a tedy i stejné vlastnosti.

Současná politická podpora se zaměřuje téměř výhradně na elektrické pohony a přímé využití „zeleného“ vodíku.
Otázky ekonomické udržitelnosti a kompatibility celého systému s požadavky ochrany klimatu však nesmí být opomíjeny. Nechceme přeci být vždy mobilní jen když fouká vítr a svítí slunce, navíc v Česku ani v Evropě není a v dohledné době nebude k dispozici dostatek obnovitelných zdrojů energie. Z toho je zřejmé, že s elektřinou v zásuvce a případně s čistým vodíkem si nevystačíme. Diskuse o dostupnosti čisté energie je ze strany politické reprezentace často ukončena s tím, že elektřinu, kterou nevyrobíme, si dovezeme. Ale na evropské úrovni už se málokdo zabývá tím, kde se energie najde, když ji všichni plánují ve špičkách dovážet.

Při posuzování účinnosti pohonných systémů se zabýváme pouze přímou energetickou účinností od nádrže ke kolu („tank-to-wheel“). Analýza účinnosti, která se neomezuje jen na základní předpoklady „omezených zdrojů“ a „energetické soběstačnosti“, však ukazuje, že e-paliva jsou skutečně účinná. To prokázala například studie Frontier Economics.

V rámci přístupu založeného na životním cyklu vozidla je třeba zohlednit všechny náklady v trojúhelníku udržitelnosti (ekonomicko-ekologicko-sociální) – od výroby surovin přes využití stávajících logistických struktur, výrobu a využití zařízení (vozidel) atd. až po jejich likvidaci. Takový otevřený přístup v politické diskusi také často chybí.

Neexistuje žádné „nejlepší řešení“. K dosažení klimatických cílů je vhodné využít všechny dostupné nástroje. Stávající vozový park v Německu, Evropě i na celém světě musí také přispět ke snížení emisí CO2, a toho lze dosáhnout pouze prostřednictvím e-paliv. Nemůžeme čekat, až se za 30 let postupně změní celý vozový park. V závislosti na konkrétních případech dosáhne lepšího efektu ten či onen typ pohonu. V městské dopravě se zřejmě nejlépe a nejrychleji prosadí čistá elektromobilita, na delších cestách nebo v nákladní dopravě e-paliva. V letecké dopravě může jít též o e-paliva, v lodní dopravě o syntetický čpavek…